Náramek *STROM ŽIVOTA*

2 barvy

Shamballa náramek s přívěskem stromu života, který je vyrobený z kvalitní nerezové oceli. Strom má vysoký zrcadlový lesk. Zapínání je posuvné, oba konce náramku procházejí středovým uzlem, který umožňuje utažení šňůrek. Náramek má univerzální velikost.

Tento výrobek neobsahuje těžké kovy.

Nerezová ocel je tvrdý a extrémně odolný materiál, který vzdoruje poškrábání, korozi a ušpinění. Má dlouhou životnost, je odolná vůči sladké a slané vodě. Šperky z nerezové oceli jsou vhodné i pro alergiky, kteří nesnesou běžné kovy. Nerezová ocel nereaguje s tělními tekutinami, proto se žádné složky kovu neuvolňují do kůže. Pro své vlastnosti bývá někdy nazývána materiálem 21. století.

  • Délka: 15 - 28 cm
  • Průměr ozdoby: 19 mm
  • Nerezová ocel
  • Univerzální velikost

Složení

nerezová ocel
polyester

Zvolte si variantu:

159 Kč

Starobylý motiv stromu spojujícího všechny formy stvoření se objevuje v mytologii, náboženstvích a filozofických tradicích od nepaměti. Obraz pevného, robustního kmene, zdravých, hlubokých kořenů a rozvětvené, košaté koruny v sobě nese cosi, co k lidem promlouvá bez ohledu na kulturu, z níž pocházejí.

V obraze stromu se scházejí mohutná stálost s komplikovanou spletitostí, a tato harmonická kombinace nepřestává lidstvo fascinovat. Dokážeme v ní, často lépe než slovy, vyjádřit celou řadu hlubších pocitů, tužeb a ideálů. Ať už symbol stromu vztahujeme k mytologii, nebo jej vnímáme jako světskou metaforu, vždy nabízí dostatek prostoru na to, abychom mu vpečetili silný emoční význam i nadčasový vyšší smysl. Symbol stromu života se velmi často vyskytuje na špercích jako přívěsek nebo oblíbený medailon, proto jsme si připravili komplexní přehled jeho významu.

Univerzální hodnoty

Bez ohledu na region světa, dominantní kulturu či náboženství, objevuje se strom v různých provedeních, aby lidem připomínal univerzální hodnoty, které je třeba mít při pouti životem na paměti.

Propojení

Jednou z nejčastějších interpretací významu stromu života je propojení - země s nebem ve směru vertikální linie od kořenů ke koruně, i všeho navzájem, v podobě spletitého ornamentu větvení. Znamená to, že nikdy nejsme sami, i to, že nás formují vztahy se světem kolem nás.

Pochopení koloběhu života

Součástí života je neustálá proměna. Listy na větvích změní barvu, spadnou na zem a rozloží se, aby mohly na jaře vyklíčit nové. Podobně i výhonky ze semínek zpevní a zmohutní, aby jednoho dne nahradily starý, odumírající strom. Namísto strachu z toho, co přijde, nás stromy nabádají k pochopení potřeby změny a k radosti z jedinečnosti přítomného okamžiku.

Růst

Aby dosáhly své robustnosti, procházejí stromy dlouhým kontinuálním vývojem. Zkouší je povětrnostní podmínky, škůdci i konkurence jiných druhů. Vytrvalý, rovnoměrný růst by měl být i naším cílem. Z každé zkoušky bychom se měli snažit poučit a vyjít z ní chytřejší a silnější.

Individuální charakter

Žádné dva stromy nejsou navlas stejné. I když jsou si na první pohled podobné, každý z nich charakterizují jemné rozdíly. A každý z nich je krásný, či zajímavý jiným způsobem. Podobně unikátní jsou také lidé. Výjimečnost osobnosti je tím, co dává životu jeho krásu a pestrost.

Rodina

Větve jsou jako linie lidského rodu. I přesto, že jsou četné, aby přežily, musí zůstat ve spojení s kmenem a kořeny. Pouze tak se zajistí, že nové generace budou přinášet plody, jako ty před nimi.

Stabilita

Široká kupole z větví posetá listy v nás vyvolává pocit ochrany, bezpečí a klidu. Strom stojí pevně, i když se nad ním blýská a hřmí. Stal se tak také symbolem míru a stability.

Historie a podoby stromu života

Alegorické ztvárnění stromu se liší podle regionu, ve kterém vznikly, estetiky daného období a také podle specifických detailů poselství, které mají komunikovat. O jeho oblibě svědčí, že se objevuje nejen v religiózních, ale nezřídka i ve vědeckých či uměleckých metaforických obrazech.

Náboženství

Nejstarší náboženství často vnímají strom jako zdroj života, zdraví a symbol věčnosti. V posvátných textech Zoroastrianizmu figurují několikerá božstva, více, či méně ztotožňována s různými rostlinami. Gaokerena byla mýtickou léčivou rostlinou neurčité botanické identity, známou také jako Haoma. Přirovnávána bývá k známější Some, zmiňované v indických Védách. Obě se vyznačují léčivými a halucinogenními účinky, a sloužily také na přípravu nápojů. Zda šlo o stromy zůstává otázkou, ale v jejich popisu se zmiňuje, že měli kořeny, kmen, i větvičky.

V reliéfech z období Asyrské říše se nacházejí komplexní struktury uzlů a větví, vyskytující se v blízkosti postav znázorňujících božstva a krále. Podobně tak lze vidět tvary připomínající stromy na štítech válečníků říše Urartu. Konkrétnější spojení ze starověku je známé mezi prapůvodní egyptskou bohyní Šu a akátem, který vysazovali v okolí jejích svatyň.

Ficus religiosa, anebo Bodhi, byl stromem, pod kterým dosáhl Buddha osvícení. Čínská varianta stromu života je Fusang, v jehož koruně nejednou bývá pták Fénix a u kořenů občas leží drak. Taoisté mají v úctě broskev, která je znakem mládí, bohatství a dlouhověkosti.

Židovsko-křesťanská tradice zná strom zejména ve dvou podobách. Prvním je Strom poznání z biblického příběhu o prvotním hříchu Adama a Evy. Jeho charakteristika "strom poznání dobra a zla" bývá učenci interpretována jako figurativní způsob označení všeho, co existuje. V židovském náboženství se jmenuje Etz Chaim a zmínky o něm se v Tóře vyskytují i v dalších jiných pasážích. Druhým je kabalistický Strom života, ikonický symbol toho mystického proudu, s deseti navzájem propojenými uzly (Sefirotmi) vyjadřujícími archetypy.

V Islámu, dalším z velkých monoteistických náboženství, je ekvivalent rajského stromu známý jako Strom nesmrtelnosti a Alláh také zakázal prvním lidem konzumovat jeho plody.

U starých Keltů byla za posvátné považována řada dřevin. Bez byl stromem víl, dub hrál roli v druidských obřadech, semínka jasanu se používala při věštění a jabloň byla uctívána jako symbol nesmrtelnosti.

Yggdrasil, významný koncept nordické mytologie, je v poezii popisován jako strom v centru devíti světů, z nichž se skládá vesmír. Germánské pohanské kulty vyznávaly dub a ty slovanské zase lípu.

V předkolumbovské Americe je motiv stromu přítomen na artefaktech všech jejích hlavních kultur. U Mayů převládá vlnovec (Ceiba), mohutností a tvarem koruny do značné míry podobný v současnosti populárním designovým provedením stromu života. Kamenná rytina Izapa Stela 5 nalezena na archeologickém nalezišti v Mexiku zobrazuje strom spojující nebesa s podsvětím.

Věda

"Podobnosti všech bytostí téže třídy bývají někdy reprezentované velkým stromem. Domnívám se, že tato podobnost ve velké míře říká pravdu.", Napsal Charles Darwin a narážel přitom na diagramy, které přibližovaly rodokmeny již od středověku. Fylogenetický strom se od těch dob stal standardní formou vyjádření příbuzenských vztahů nejen v biologii, ale i v kterékoli jiné vědecké disciplíně používající taxonomickou klasifikaci.

Termín strom si osvojila i informatika na pojmenování datových a grafových struktur. Stromy se hojně vyskytují i v obchodním jazyce, kde slouží jako vděčný nástroj schematického znázornění souvislostí a procesů.

Strom života je více než jen religiózní symbol. Nespojují se s ním žádné negativní vedlejší významy, naopak, reprezentuje pozitivní ideály, které u lidí rezonují bez ohledu na jejich vyznání. Poskytuje také dostatek prostoru pro připojení významu individuálního, a tak ho může nosit opravdu každý.